ipsace i tiskace

Milé uživatelky, pokud jste v posledním půlroce nehrály Travoš, a přiznejme si to, takových je vás zde většina, máte asi oprávněný dojem, že vás zanedbávám. Ale dělám to pro vaše dobro, odpočinkem od tohoto blogísku se vám dozajista vrátilo duševní zdraví. Bude hůř!

Dnes jsem byl reklamovat jeden psací stolek do Ikey (někdo taky říká "ikeje", naprostí ignoranti "do Ikea" – pche! ) Závada spočívala v tom, že poté, co jsem smontoval asi třetinu, zjistil jsem, že důležité desky, které mají tu základní funkci, že jsou rovinné, byly tvaru výseče z povrchu válce, a to ten válec ještě značně idealisuju. Což se neslučuje s označením bezvadný výrobek

Nejdřív jsem si přes internet zjistli, že stolek nemusím rozmontovávat a balit, ale že stačí vzít jen ty zkroucené díly, že mi je na počkání vymění. Pln dychtivého očekávání jsem s účtem a hromádkou pokroucených desek vyrazil do reklamačního oddělení.

Mají to tam na lístečky, jako na měststké policii. Po asi 15 minutách na mě přišla řada, rozsvítilo se moje čísílko a já s vítězoslavným úšklebkem přistoupil k přepážce. Paní chtěla vidět účet. Na něm stolexestával ze čtyř položek, všechny měly stejné slovní označení, ale lišily se číslem a cenou. Paní chtěla vědět, ze které konkretní položky na účtu je který konkrétní vadný díl.

Pochopitelně jsem to netušil. Paní trvala na svém, že bez toho mi to nemůže vyměnit. Ať jsem přemýšlel, jaxem přemýšlel, nenapadl mě žádný způsob, jak přiřadit zmetek k jejich objednacímu číslu, než ten, že to najdu v katalogu. Požádal jsem tedy paní, zdali by mi nepomohla a nedala katalog. Její odpověď mě bude strašit až do voleb, pokud někdy nějaké vůbec budou...

"My už jsme všechny katalogy rozdali a já tu žádný nemám."
Chvíli jsem zkoumal, jestli to není nějaký mně neznámý druh švéckého humoru, ale z výrazu paní jsem mohl jasně odečíst, že tímto věc považuje za "vyřešenou" a že už se chce sápat po tlačítku, které rozsvítí nad mou hlavou čísílko inkrementované o jedničku....

Byl jsem tedy nucen sáhnout po základních poučkách z knih o asertivitě. Zařval jsem trénovaným hlasem, aby to slyšela půlka Ikey (někdo taky říká "půlka Ikeje", naprostí ignoranti "půlka Ikea" – pche! ): Doprdele to je snad váš problém, a ne můj! Já sem znova stopadesát kilometrů nepojedu, ten šmejd mi vyměníte teď hned!"

Paní sice blekotala cosi nesrozumitelného o křičení a další nepoctatné shluky hlásek, ale natočila ke mě monitor, na kterém byly obrázky všech stolků, jejich částí a objednacích čisel. Najednou bylo po problému.

Ovšem hepáč si dal na čas. Byl mi přivezen nový výrobek, přede mnou rozbalen, abych si vybral díly k výměně. Ale ouha! Desky byly taky křivé, i když s jiným poloměrem! Paní pravila, že je asi špatná celá série. Odcupitala, tentokrát na delší dobu, ale nakonec přivezla ještě jiný kousek, který byl evidentě balen trochu jinak, čili byl nejspíš dodán jindy. A kupodivu to zabralo. Desky byly konečně vyhovující. Celá akce mi zabrala něco přes hodinu.

IKEA má u mě menší mínus, ale konec dobrý, všechno dobré.

P.S. Kdybych přece jenom dlouho nepsal, najdete mě na flickru. :-)