ipsace i tiskace

Nemám teď chuť vypisovat zde podrobně důvody, které mě k účasti na akci vedly. Stručně řečeno, pražští radní si udělali soukromý komunismus, bez ohledu na svou politickou orientaci. Motto: Každému podle jeho potřeb zcela v duchu marxismu-leninismu. Už je vůbec nezajímá, jestli se nějaká jejich zlodějna provalí nebo ne, vždyť ve výsledku je to jedno. Maximálně vypadne z kola ven jednotlivec, na kterého se to hodí. Chobotnici jako celku to neublíží.

Zdá se, že z toho není cesta. Že pražští voliči jsou natolik tupé stádo, že je zvolí zase. S tím mafiáni počítají a to jim dává tu bohorovnou jistotu.

Jediná záchrana pro Prahu by byla, kdyby se do zastupitelstva nedostal ani jeden člen Strany, rozuměj ODS. Ale ani to nestačí. Vždyť v minulém období se do hry velmi ochotně zapojili i pražští socani, kteří s ODS vytvořili koalici. Program neprogram, prachy jsou to, oč tu běží.

Najde se vůbec síla, která by to rozprášila? Nějaká nová strana? Co můžeme čekat od nezkušených politiků, které si ostřílení matadoři, šedé eminence tahající za nitky, rozeberou jako talíř s jednohubkami?

Nevím. Možná by bylo dobré volit někoho, kdo již zkušenosti ve vedením města má, a kdo se zatím příliš nezdiskreditoval. Kaslovci? Reedová? A pomůže k tomuto cíli alespoň symbolická defenestrace?

Nevím. Ale co vím bezpečně, je to, že nejhorší je nedělat NIC. Přijďte tam za mnou. Ve čtyři na Mariánské náměstí. Už dnes.