Teď asi čekáte enimenovský spot o sexuální orientaci presidentské kanceláře, ale není tomu tak. Ve skutečnosti mě nedávno zaujala jedna reklama v televisi.
Stal jsem se závislým na televizním seriálu Boston legal. Dávají ho na Primě asi v nejpitomější denní dobu, neboli v 11:30, takže mi občas nějaký díl uteče. Ale když neuteče, je to svátek, vůbec nechápu, jak mohli v Americe něco tak fenomenálního natočit... omlouvám se, píšu to teď v 11:40, a hádejte, co při tom zrovna dělám?
Asi počkám na reklamu, to se fakt nedá...
Už můžu. Reklamy obvykle nevnímám, ale tohle si o sobě myslí každý, přesto fungujou. Během reklamy se dá dělat spousta věcí, kromě obligátního ockočení si se dá třeba blogovat, kouknout, co je nového na fejsbůku, čeknout mejly... a jak tak reklamní proud odplývá kamsi do nevědomí, zaslechnu v tom hluku slabé, vzdálené zazvonění telefonu.
Nejsem si jist, jestli jsem se nepřeslechl, je to opravdu slaboučké, jakoby z vedlejší místnosti. Samozřejmě zbystřím a napnu sluch, jestli se zvonění bude opakovat. Co kdyby mi někdo volal? Koneckonců je fajn, že volá zrovna teď, třeba hovor stihnu vyřídit do konce přestávky... nic mě nesmí připravit o Boston Legal... ledaže by volala ONA... ježiš to by bylo super!
Od zazvonění uplynuly asi dvě vteřiny, ve kterých se mi vyplavil adrenalin, dokonale jsem vytěsnil z hlavy rozepsanou větu a čekám, co se bude dít. Teď! ...... místo dalšího zazvonění naplno proniká do mého mozku slovo z reklamy – název značky a produktu spolu s dvouslovným vzkazem... (ano, ten sotva postřehnutelný zvuk byl součástí reklamy!)
Smí se to vůbec?
Stihl! :-))) Denisa (nejhezčí baba seriálu!) dala pořádnou facku... mějte se, už nemám čas :-)